Just Cause 2 - miniRecenze

 

Dávám do mechaniky disk, instaluji hru a očekávám, co se z toho vyklube. Tak nějak tohle zklamání začalo.

 Spouštím hru a už vidím první sekvenci a ouha! Už to začíná, následuje první zklamaní, já jako hráč RPGček typu Dragon Age a Mass Effect narážím na velkou vadu na kráse, naprosto Dčkový příběh mě zaráží, ale já pokračuji! Po trapném intru vyskakuji z vrtulníku pro mobil, který má můj mrtvý spolubojovník v bundě, sakra to snad není možný! Tak takhle nějak začíná hra Just Cause 2, pro mě největší zklamání tento rok, ale pojďme si to rozebrat.

Hned na začátku vás určitě zarazí nádherná grafika a překrásná panoramata, která vás budou doprovázet v celé hře. Dalším velkým kladem je, že máte absolutní volnost a vystřelovací hák s ocelovým lanem, které v kombinaci s padákem dokáže zabavit. Ano to jsou tak všechny klady pak už začíná ta horší část.

Vytratila se snad všechna představivost tvůrců?!

Kdybych pominul naprosto stupidní příběh tak mě bude stejně čekat další zklamání.  Všechny úkoly jsou řešeny celkem jednoduše, dojdi tam, zabij všechny, znič tohle nebo to najdi a dones. Ano zabaví, na prvních 20 minut, pak hra začíná neskutečně nudit, příběhová linie se dá ještě celkem ustát, ale frakční úkoly jsou dost podobné (a to nemluvím o stále stejné cutscéně, která provází tyto úkoly). Myslím si, že kdyby úkoly byli zajímavější, chytřejší a promyšlenější, mohl to být aspoň nadprůměrný titul. Čekala mě však další rána.

To už si snad děláte srandu!

Uff, ustál jsem pár prvních naprosto nudných úkolů a pokračuji ve hře. Dostávám se k mrakodrapu uprostřed pralesa a mám najít chlápka, který pracuje s mojí agenturou (jak originální zadání úkolu). Vyšplhám na budovy a postřílím, co vidím. Situace se uklidňuje, ale v tom přilítají vrtulníky, které sundávám za pomocí ocelového lana na způsob rambo přímo ve vzduchu, hurá vrtulník je můj a já zabíjím zbytek nepřátel. Super, konečně jsem našel svého člověka, následuje další trapná cutscéna, ve které skáču z budovy a následně mám ujet autem. Samozřejmě armáda mě jen tak odjet nenechá, takže nastává honička zhruba ve 200km rychlosti. Hlavní hrdina si bezproblémově stojí na střeše auta a přeskakuje mezi nimi jako agenti v Matrixu. Arkádovost mě opravdu zaskočila, čekal jsem úplně něco jiného. Tohle však ještě není konec. Naprosto mě dobilo k smrti automatické zaměřování, to už si fakt děláte srandu?

Verdikt

Hra je nádherně graficky zpracovaná a nalezneme zde hodně pěkných míst nehledě na změnu klimatických pásem a členitosti terénu. Obsahuje však mnoho záporů, které jsem já, milovník RPGček a chytlavých příběhů, nemohl přehlédnout. Hra na mě v celkovém shrnutí působila jako velice drahá hříčka, kde se můžu vyblbnout bez hranic ve stíhačce, helikoptéře nebo na motorce, to vše však bez jakéhokoliv příběhu anebo motivace dělat nějaké úkoly. Bohužel tato hra na mě působí jako zabitý potenciál.   Číselné hodnocení 5,5/10